Diskuze : Zdraví : Šilhavost

Mirku,

já nemám problém s tím, kam kouká šilhající. Ale znovu opakuju, nevím, jestli on vidí de facto jako my, tj. každým okem trochu jiný obraz, ale mozek si to spojí do jednoho 3D obrazu, nebo je ten rozptyl už velký a proto si mozek vybere jen jedno oko a tím ten člověk de facto vidí a obraz z druhého oka vlastně eliminuje, de facto jím nevidí.

Pokud je to ten první případ, tak to problém není - ať koukám do kteréhokoliv oka, ten šilhající to vnímá tak, že se navzájem díváme do "očí".

Pokud je to ale ten druhý případ, tak potom když se budu dívat do toho oka, jehož obraz mozek "nepoužije", tak ten šilhající to vnímá tak, že koukám někam vedle něj. A to musí být nepříjemné.

A zeptat se dotyčného nemůžu. Neznám nikoho blízkého, kdo by šilhal. A zeptat se zákazníka při dojednávání zakázky...

Mirku,

u nešilhavého to střídám. Mluvím o situaci, kdy s dotyčným jsme blízko sebe, třeba u stolu nebo ve stoje a je to delší debata. Tam to střídám. Vlastně v rámci hovoru nečučím bez přestávky na jedno oko - koukám do pravého, pak uhnu - třeba se napiju nebo se podívám kolem a zase se vrátím a koukám do druhého. A vím, že ať koukám do kteréhokoliv, tak ten dotyčný to vidí tak, že mu kkoukám do "očí". U šilhavého člověka nevím.

"Ale jedné mojí kamarádce mám zase tendenci pořád zírat při hovoru do úst, na zuby. Je mi to blbý, ale nějak mě to fascinuje a nemohu se k těm jejím očím odtrhnout."

Ústa nejsou od očí tak daleko, já zas mám tendenci koukat do výstřihu, to je už výrazně níž.

Marko,

ano, ani nešilhajícímu se nedívám pořád do jednoho oka. Střídám to. Ale právě proto mě zajímá, jak je to u šilhajícího. Jestli třeba vnímá vidění jen tím zdravým okem, takže když se chvíli dívám do šilhajícího, tak on "vidí" to, že já mu nekoukám do "očí", ale někam vedle. To musí být nepříjemné.

Libiku,

já to tedy nepoznám.