Diskuze : Hlavní : Jsem věrná partnerka

Ludmilo,

nic neříkat. Udělala jsi chybu a za chybu se platí. V daném případě výčitkami. Tvůj manžel chybu neudělal, proč by tedy měl platit on?

Jak myslíš, že by to dopadlo? Myslíš si, že on by se trápil míň než ty? Jo, tobě by se trochu ulevilo, ale svoje břímě bys hodila na něj, což si nezaslouží.

tAkže co sis navařila, musíš si sníst. Na druhou stranu, žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří, takže ono to časem vychladne, těch výčitek a vzpomínek na "hřích" bude míň.

A kdyby se ti zas stalo, že by přišlo pokušení, budeš mu líp odolávat.

A navíc budeš tolerantnější k druhým, k jejich chybám a přehmatům.

Tak držím palce a hodně štěstí.

"Lenže aj hrozné výčitky voči manželovi, celé dni od rána do večera mi táto nepríjemná spomienka behá v hlave , neviem sa na nič sústrediť, neviem nič robiť, pretože ma nič nebaví, nechutí mi jesť, proste sa cítim ako troska.. "

Hysteroidní reakce, to přejde.

Jestli Ti na manželovi záleží, tak mu to neříkej...Tobě by se možná na chvíli ulevilo, že už nic netajíš, ale manžel z toho nadšený fakt nebude a může se ten vztah poškodit...Třeba ne rozbít, ale poškodit ano..
Nech si to pro sebe, výčitky časem přejdou..

Ahojte, prosím Vás o nejaké povzbudenie, alebo odsúdenie.. Napíšem svoj príbeh.. S manželom sme spolu 9 rokov ako manželia, žijeme v šťastnom manželstve, kde sa občas vyskytne nejaká tá hádka.. Problém nastal v lete, začal mi písať jeden neodbytný rodinný priateľ.. Písal mi komplimenty, to, aká som úžasná, jednoducho mi trochu pomotal hlavu... A teraz ku kameňu úrazu: dvakrát som sa nechala od neho nahovoriť , aby sme skočili niekam von... Boli sme vonku a v oboch prípadoch to viedlo k bozkávaniu, z jeho iniciatívy, ale ja som sa tým bozkom nebránila.. Potom som si ale uvedomila, že to , čo robím je veľmi zlé a povedala som mu, nech ma nechá žiť šťastne so svojim mužom, nech ma viac nekontaktuje a odvtedy mám pokoj... Lenže aj hrozné výčitky voči manželovi, celé dni od rána do večera mi táto nepríjemná spomienka behá v hlave , neviem sa na nič sústrediť, neviem nič robiť, pretože ma nič nebaví, nechutí mi jesť, proste sa cítim ako troska.. Ako keby som svojho muža podviedla, hoci som to zastavila skôr, ako sa to stihlo naozaj zrealizovať.. Vykecala som manželovi o tom, že mi písal, aj o tom, že sme sa stretli, ale o tých bozkoch som nemala odvahu mu povedať.. Je možné, že ma to časom prejde a bude sa mi žiť ľahšie???? Alebo ako zabudnúť na tie bozky? :/ Bola to najväčšia chyba v mojom živote, poučila som sa, nikdy to nezopakujem, ani v najhoršom sne... Veľmi ma to mrzí kvôli manželovi...

Já bych se spíš zeptala proč nebýt věrná? :-D :-D Když manžela miluješ tak nepotřebuješ nikoho dalšího.