Diskuze : Peníze a bydlení : Bydlení

Tohle znám z dětství. nyní máme kk.

Mám srovnání a vlastně ani jedno mi nevadí.

výhody kuchyně:

- výpary při vaření nepoškozují např. nábytek, gauče, knihy v knihovně - > ale to už se dá řešit také výkonnou digestoří

- v kuchyni se dá citlivě oddělit od ostatních členů rodiny a probírat intimnější témata, např. otec kouká na televizi, matka s dcerou něco probírají. obzvlášť ráno a večer je to takové příjemné.

- když chce někdo jíst v klidu, nebo si u jídla číst či luštit křížovky, opět je to příjemnější, pokud nechce být součástí ruchu nebo televize vedle, někoho přítomnost druhého i rozptyluje


výhody kk:

- všichni jsou spolčně, víc se vidí - tohle bych řekla, že ocení hlavně rodiny s malými dětmi. vejdou se tam natahané hračky, matka má děti na očích, líp se dodržují společné rituály, atd.

- když je návštěva, sedí se a u toho se připravuje jídlo - žádné odbíhání


Ani jeden koncept není špatný, vlastně se to neliší a ani jeden mi nevadí - ani s malými dětmi.
Největší rozdíl je asi vizuální, kdo má rád velé otevřené prostory, ten si dá kk.


A často si teda řeknu, jestli netrpí trochu knížky v knihovně (mastnota a tak..) , ale zas tak moc nevaříme, tak snad ne..

Já se tedy kloním ke spojené kuchyni. V oddělené jsem si připadala jako za trest. Ráda vařím a při tom komunikuji s ostatními, koukám s nimi na film ap.

Babi díky moc, já jsem zdárně zapomněla, kde jsem se ptala. Už jsem odklepla přihlášení

Blanče, odpovídala jsem ti tam :)

Stáňo uklízím jen spodek, nahoře zatím bydlí děti, předtím tam byla 7 let dětská skupina (a předtím jen nevyužitá půda se špatnou střechou). A i dole už (teď teda od vánoc ne) chodí jednou za týden paní na úklid. A třeba okna už jsem všechna nemyla pár let, buď někdo potřebuje brigádu nebo si zaplatím profíky. Zvlášť dole jsou opruz, jsou to staré kastláky a je jich tuším 13. Nemáme koberce, běhá tu robot, další vysavač mi visí u lednice, automatizuju co se dá. Ale ano, s pořádkem bojuju pořád, prostě udržet to tady jako 4+1 v paneláku ve čtvrtým patře nedokážu. A je to taky naše debata posledních let, co bude, až zůstane prázdný hořejšek. Má i vlastní vchod a spojovačky zespoda jdou trvale zamknout a je to buď veliký byt nebo maličký penzion, ale muž brblal už když nám nad hlavou 7 let fungovala miniškolka, takže stabilní podnájem někomu cizímu si moc neumím představit a provozovat penzion taky ne. Ale nemíním si tím nějak moc kazit náladu, co bude, třeba mě do té doby přejede v lese tramvaj (to je můj oblíbený výkřik do tmy, když se něco moc nedaří). Jenom jsem si nahoře při rekonstrukci nechala udělat jeden pokoj na míru - chtěla jsem zimní zahradu, tu mi sice rozmluvili, ale je to nejsvětlejší pokoj v domě a mám tam vyzděný základ na lavici pod knihovnu. jenže od doby rekonstrukce nahoře pořád někdo je a dole je zase jediná koupelna s vanou a do schodů nemůže pořád některý ze starých psů a aktuálně teda ani manžel - to že bychom patra zaměnili. Většinou mi muž megalomanské nápady rozmlouvá, tohodle se bohužel chytl a naopak nechce slyšet, že bychom šli odsud.