Re: Jakou cenu může mít jediná duše?

Já bych řekla, že si rozumíte i nerozumíte. Křest je svátost a je to smytí hříchů - ale nechat se pokřtít vypočítavě s vědomím toho, že si tak chci "vylepšit reputaci" - kdyby nááááhodou nahoře někdo přeci jenom byl, aby to bylo pojištěné - to je někde snad pomalu v kategorii svatokrádeže - a to je z hlediska víry hodně špatné. Různé denominace jsou na tom se křtem různě (někteří křtí děti, jiní až dospělé), ale pokud je křtěno dítě, rodiče se za něj odříkají hříchů a všeho, co hřích působí, a slibují, že jej vychovají ve víře - a slib daný Bohu není pro věřícího planá věc. Dospělý katechumen se hříchu odříká a slibuje život ve víře sám za sebe. (Jinak křest není žádnou zárukou toho, že člověk bude žít dobře...to záleží každý den na řadě rozhodnutí toho dotyčného).Stejně tak u zpovědi - základní podmínkou je účinná lítost, snaha o změnu smýšlení i života, kněz není povinen dát rozhřešení tomu, kdo přistupuje ke zpovědi formálně, bez lítosti a bez snahy o nápravu. Takže to zas není tak jednoduché - formou má dáti - dal, zaběhl do zpovědnice nebo ke křtitelnici a má to v cajku.
Ale je pravda, že pokud by se i ten největší hříšník před smrtí obrátil a s upřímnou lítostí prosil Boha o odpuštění, Bůh by ho slyšel. Nakonec - kdo dokáže posoudit míru děsu, se kterým by se na sebe musel dívat třeba mnohonásobný vrah, kdyby skutečně prohlédl, kolik bolesti způsobil.