Re: miluju ho ale nevěřím mu

Míšo
myslím ,nebo aspoň soudím dle mě -nikdy tomu chlapovi už věřit nebudeš a je jen na tobě jestli se s tím vyrovnáš nebo ne.Jestli ne je to začátek konce -věř mi podezírání (někdy oprávněné a někdy ne,ale kdo to má poznat )a pak hádky a nebo nebavení se ,to je strašný psycho.Ale zase na druhou stranu "ujet" může každý a člověk by měl odpouštět.Jestli se manžel snaží a chce tě zpátky a je to mezi váma hodně silný asi možná bych mu dala šanci .Já to měla těžší ,mě ten můj řekl ,že se přede mnou nebude nikdy plazit a odprošovat(podotýkám ,že to fakt neudělal).Řekl "zapomeň a musíš se s tím vyrovnat sama ,já ti nijak nepomůžu".Za celou dobu ani kytka ani žádnej náznak ,že mě miluje.Je to strašně složitý a ty smsky a vlastně všechno co bylo se mi pořád honí v hlavě,ale něčeho jsem přece jen dosáhla ,přestal se věnovat jen sám sobě a svým koníčkům a začal se víc věnovat dětem snad mu aspoň tohle vydrží .Drž se a pamatuj udělal to ON,v žádným případě z ničeho neobviňuj sebe-takhle se problémy ať už jsou jakýhokoliv rázu neřeší(A že se vždycky milenkám vymlouvají na to ,že jim manželka nerozumí je víc než jisté)