5.2.2010 12:29:27 Evžénie
Mám poruchu příjmu potravy?
Ahoj všem.
Posledních pár měsíců se chovám fakt přinejmenším podivně.
Připadám si už tak vyšinutá, že mám pocit, jakoby mě každý kontroloval a sledoval.Asi to tak možná i ve skutečnosti je...ale asi proto, že se fakt chovám divně a nepřiměřeně.
Nevím jestli se v mém případě jedná o nějakou poruchu příjmu potravy nebo se to dá považovat ještě "v mezích" a dá se to obejít bez lékařské pomoci.
Totiž kdysi jsem byla kapku při těle, nikdy jsem nebyla nijak tlustá, spíše trochu oplácaná a začala hubnout, chlapovi, který se mi totiž v té době líbil se líbily velmi štíhlé ženy.
A není to jen kvůli tomu, sama jsem si připadala strašně. Prostě to bylo ze dne na den a já začala držet diety, cvičit, přidávala víc a víc pohybu, našla v tom zalíbení, pohyb mě bavil a kila šla samozřejmě postupně dolů.
Nyní vážím v rozmezí 55kg-60kg na 173cm. Což je normální, ale mám pořád divné stavy, připadám si strašlivě oplácaná, jenom se zvedne váha třeba na těch 58kg a mám nutkání držet diety a víc se hýbat. Vadí mi třeba,když prosedím dvě, tři hodiny v klidu u počítače, alespoň sedím přitom na míči a pohupuju se.
Začaly mi děsně padat vlasy, ale to připisuji tomu, že jsem delší dobu nebyla na stříhání u kadeřnice, a jakmile delší dobu nejsou moje vlasy sestřihány, tak začnou více padat.
Je mi také dost často zima a pociťuji děsný otoky prstů u končetin. Někdy ty prsty u nohou jsou uplně nateklé, červené a svědí, pak se to zase uklidní. A nedávno jsem si všimla i na rukou, že mi otekl malíček a pak zas v pohodě.
Dost často také trpím bolestmi hlavy.
Taky mi je velmi často zima, ale nejvíc pracuje má psychika. Až teprve moje psychika mě donutila sem vůbec o tom napsat, protože mi to už leze na nervy. Celý dny se zaobírám tím, jestli tloustnu nebo hubnu. Celý dny, týdny, měsíce myslím pouze na jídlo.
Moje nálada v daný den se odvíjí POUZE od toho, co ten den sním, jestli jsem ten den hřešila nebo dodržovala dietu. Pořád přemýšlím o tom co jí jiní a co jím já. Co se má jíst a co ne. Pořád jen JÍDLO, JÍDLO, JÍDLO. Nic jiného už nemám v hlavě než jen co si můžu dovolit a co ne.
Když se mi zhroutí cokoliv jiného, tak mě to nedokáže tak odrovnat jako fakt, že jsem přibrala 3kila. Jakmile dojdu k 60kg, přestanu chodit ven, jak se za své obtloustlé tělo stydím a jsem zavřená doma, kde cvičím a dodržuji dietu, po pár týdnech jsem schopná zase chodit do společnosti a mezi lidi.
A nejhorší asi je, že mě rozčilují doteky od kohokoliv na mé tělo. I partnerovi doteky mě tak nevzrušují, spíš mi připadá strašné, že šahá na nějaký můj špek. Je mi z toho špatně.
Sama se ale neustále ohmatávám a pozoruji, že třeba na bocích se mi dělají tukový zásoby, tak se cítím hned strašlivě nechutná, tlustá, ošklivá a mám pocity, že jsem selhala. Pořád pozoruji, kde tloustnu.
Naopak, když jsou dny, kdy jsem třeba pouze na jablkách, na kávě a maximálně rohlíku, tak se cítím strašně zdravě, svěží, čistá, lehčí. Mám pocit, že je to správný zdravý životní styl. A cítím se opravdu dobře. Ale jakmile třeba zhřeším na oslavách, přijdou nějaké narozeniny, svátky, párty apod. najednou se až PO oslavách cítím psychicky strašně. Tlustá, hnusná. A moje sebevědomí je na nule.
Co s tím dělat? Jsem normální?
Nevadí mi co jím, ani to kolik vážím, i když bych strašně moc chtěla být štíhlejší, chtěla bych dokázat zhubnout a vypadat jako někdo kdo je zkrátka lepší-hubenější, ale co mi děsně vadí a překáží v životě je ta moje zatracená psychika, kvůli které mám děsné problémy v životě.Všechno se zkrátka odvíjí jenom od jídla.
Odpovědět