Hodnota adoptivního rodičovství

A ostatní adoptivní rodiče?
Vždyť jakýpak měli podíl na zplození svých adoptivních dětí?

(Omlouvám se Macešce za zneužití jejího nicku v tomto tématu (stejně to Roni pravděpodobně buď přejmenuje nebo smázne) - ale hlavně ona tady na tomto serveru zosobňuje asi nejlepší možnou praxi adoptivnhorodičovsví.)

Co mne totiž opravdu naštvalo, je fakt, že paní Šojdrová implicitně ZPOCHYBNILA PRINCIP ADOPCÍ A HODNOTU ADOPTIVNÍHO RODIČOVCTVÍ JAKO TAKOVÉHO - bez ohledu na to, jaký je můj postoj k adopcím dětí homosexuálními páry mne právě toto nadzvedlo vrcholně.

V průbehu debaty padl dotaz ze strany lesbického páru, očekávajícího narození potomka, na to, co by se stalo, kdyby třeba po pěti letech biologická matka zemřela - zda by dítě mohla adaptovat její druhá, nebiologická matka, která by celou dobu fungovala jako druhý rodič. To je totiž druhá dimenze problému adopcí, kterým tyto páry čelí. Paní Šojdrová nesouhlasí s tím, aby v takovém případě druhý , nebiologický rodič, mohl dítě adoptovat. Když se zmíněná nastávající nebiologická matka ohradila, reagovala paní inženýrka Šrojdrová zhruba takto: " Při vší úctě, ale jakýpak vy jste rodič, když jste na narození toho dítěte neměla žádný podíl?".
Domnívám se, že tímto se paní Šojdrová dost nepěkně otřela o všechny adoptivní rodiče, devalvovala adoptivní rodičovsví, ba dokonce popřela samou podstatu rodičovství jako takového - připomenu známé "Nevadí, že nejsi otec, hlavně, že jsi táta".