Plánujeme třetí dítě a v souvislosti s tím se vynořují vzpomínky na první měsíce života mého staršího syna.
Byl vymodlený a narozený po rizikovém těhotenství, dva měsíce jsem strávila v nemocnici, abychom to dotáhli do zdárného konce. Těšila jsem se hodně. Na vůni miminka, na koupání, kojení. Byla jsem připravena na to, že se příliš nevyspím, že to nebude vždy jen krásné. Ovšem to, co nastalo, jsem neočekávala. Synek byl velice náročný, plakal téměř neustále, v noci se budil na kojení po dvaceti minutách. Postupně jsem se dostala do situace, kdy jsem měla strach jít na wc, aby nekřičel. Měla jsem strach si jít alespoň namazat pečivo, díky čemuž jsem se obvykle najedla jednou za dva dny. Rozum pod tlakem každodenního kolotoče odešel někam daleko a já měla pocit, že toto vše patří k mateřství, že musím vydržet. Kolem mě byly samé usměvavé maminky a já si připadala neschopná, nevděčná- mám přece zdravé dítě, tak nač si stěžovat. Jenže jak míjely dny a týdny, začala jsem syna vyloženě nenávidět, nesnášela jsem lidi, kteří se skláněli nad kočárkem a chválili to malé stvoření v něm. Byla jsem hnána mateřskými instinkty ho obstarat, dbát na to, aby neměl hlad, nebyl mokrý atd, ale moje představy se ubíraly zcela jiným směrem. Chtěla jsem ho někam odvézt, nechat ho v čekárně, naložit kočárek do vlaku a utéct. Už nikdy neslyšet ten jeho jekot, moci se vyspat a najíst kdy chci. Takto jsem žila zhruba devět měsíců, potom ty šílené pocity začaly ustupovat. Celou tu dobu jsem se považovala za nemožnou, zlou ženskou, která nikdy neměla mít děti. Občas jsem uvažovala o sebevraždě a představa jiné ženy, která po mé smrti přijde a konečně se postará o syna i manžela tak, jak se sluší a patří, mě provázela v podstatě celým tím obdobím.
Proto se ptám, hovoří se o této možnosti na předporodních kurzech? Dozvíte se tam, že mateřství nemusí být vždy krásné, že narození dítěte, byť 100% chtěného, nemusí znamenat jen radost, že může opravdu hodně bolet? Že vlivem hormonů může dojít k opravdovému maléru, poradí vám, kam se v tom případě obrátit? Je to vysvětleno také budoucímu otci?
Díky za případné reakce a omlouvám se za román.