Re: Bydlení s tchánem

Taky myslím že tvůj postoj je až přespříliš bojácný. Není pravda, že bys nedokázala žít sama (i když jsi nemocná), není pravda že jsi na manželovi závislá tak, že bys sama nepřežila (v sociálním státě), není pravda že bys nedokázala plavat tchána, tj. ignorovat ho - naučit se asertivně říkat "nevím", "tohle není moje věc", "nechci se o tom bavit", "nemám čas si s váma povídat", "jdu si lehnout", "jdu ven", "nechci znát váš názor, opravdu", případně jen neutrálně "aha" nebo neříkat vůbec nic. A když bude protivný a dožadovat se odpovědi nebo tě napadat že se k němu nechováš hezky, můžeš mu říct ať je klidný, že počítáš s tím že se o něj budeš třeba starat až on bude nemohoucí, ale zatím to není potřeba tak šetříš síly....

Ale musíš CHTÍT se z toho vyhrabat se ctí. Dívat se na ty pozitiva - tvůj muž tě miluje, pomáhá ti, máte kde bydlet a jste zajištění...... Soustřeď se na zlepšení svého stavu abys třeba opravdu mohla mít to miminko. Nebo se zkus přihlásit do nějakého kurzu s nácvikem asertivního chování nebo kde se dělají psychosociální nácviky aby ses trošku utužila. Říct že něco nedokážu protože XY.... to umí každý. Ale zkusit to už vyžaduje osobní statečnost a sílu. Jsi mladá, máš život před sebou, tak se ho nauč žít a ne si ho nechat proklouzávat pod rukama.