Nezbývá než plastika?

Předtěhotenské anorektické životní období se u mě plynule přehouplo do období poporodní špekatosti. Vzhledem k tomu, že už jsou to dva roky, je mi jasné, že mateřeství je jen výmluva. A taky jsem četla, že KAŽDÁ žena přibírá s každým desetiletím svého života cca 5kg a je to zcela přirozené a pro zdraví žádoucí. Sečteno a podtrženo: 5kg podváha před třicítkou + 5kg nadváha nyní = 10kg nad to, na co jsem byla zvýklá. Řeším to tu už podruhé, ale prostě mě to stále užírá...
A tak - jako jsem dřív uvažovala o zvětšení poprsí, přišly teď logicky úvahy o liposukci. Ale docela vážně. Cvičení nesnáším, vyznávám jedině přirozený pohyb (plavání, rychlá chůze, tanec), což mi vytoužená hubená stehna nepřinese
A proto se ptám: Máte zkušenost s liposukcí? Jestli se nebojíte a nestydíte, podělte se o dojmy. Pomohlo vám to? Fyzicky nebo psychicky? Nebo máte jiný recept na řešení fobie z vlastních silných stehen? Podotýkám, že jde hlavně o můj špatný pocit, okolí mě za tlusou vůbec nepokládá... Jenže já se prostě na sebe nemůžu dívat