Plníte přání dětem, i když s nimi nesouhlasíte?

Zajímalo by mne, jak to mají ostatní. Nic tím nesleduji a nebudu mít moc času diskutovat, jenom jsem zvědavá.
Dokud byl syn malý, samozřejmě jsem se snažila nějakým způsobem formovat jeho estetické vnímání, pokud šlo o hudbu, pohádky, obrázky, hračky apod. Naštěstí byl odmalička dost vyhraněný v zájmech, takže mu nic neříkala autíčka, bagry, technika, tříkolky, kola apod. - nezaznamenali jsme ani žádnou mánii kolem dětských filmů, nechtěl kupovat zvířata z Doby ledové apod.
S nástupem do školy přišlo "sbírání". Dělají to "všichni kluci". V první třídě to byli Pokémoni, teď ve druhé Gormiti.

Občas slyším z okolí názor, že je to hnusné a ony (ženy)/oni (muži) by něco takového dítěti NIKDY nepořídili.
Ani já nejásám nad Gormity. Už z Pokémonů jsem byla lehce rozmrzelá, naivně jsem doufala, že syn podobné sběratelské mánii nepodlehne. Ale - co dělat? Jak to máte vy? Podporujete děti v těchto zájmech, i když víte, že je to zase za pár měsíců přejde a budou sbírat/chtít něco úplně jiného?

Syn má z těch panáků fakt radost a hodně "prožívá" své sběratelství. To, že se mi nelíbí nepokládám za podstatné,

A jak to máte vy?