Re: I dospělí si mohou hrát - co by vás rozhodilo?

Ani si nemusím moc hrát. Stačí si vzpomenout např. co bylo, když náš tehdy osmi-devítiměsíční potomek po čtyřech "doběhl" do ložnice, chvíli jsem ho slyšela šustit s hračkami (z kuchyně) a pak najednou náramný ticho. V duchu jsem se radovala - hurá, konečně mám chvíli klid. Pak mi to ticho ale začlo být nápadný. V ložnici jsem načapala aktivního čtenáře, který si ovšem čtení vyložil po svém: pusinkou a pacičkami .