Re: Co mění diagnoza pro rodiče dětí ADHD?

Tak u nás v podstatě od narození bylo jasné,že je něco špatně. Syn byl ve dne úplně zlatej,ale celé noci prořval. Podle neurologů v nemocnici to bylo tím,že si bral moc podnětů,které jeho mozek nestihl probrat ve dne a jel i v noci a z toho pramenila ta podrážděnost. V roce a čtvrt konečně začal spát a budil se jenom 1-2x na pití. Do půl roka se moc nehýbal,ale pak najednou začal dělat téměř vše s výjimkou pasení. V sedmi měsících seděl,v devíti začal chodit. V roce mluvil ve větách a byl takový malý dospělák. Prý je to jasný znak AS.V 16 měsících byl bez plen a ve třech letech počítal,prohlížel mapy a řešil sopky. Na druhou stranu zase vůbec nedělal takové ty dětské věci. Ve školce odmítal takové ty dětské tanečky,zpívánky a nesnášel práci v kolektivu. Líbilo se mu dělat to co ostatní děti,ale samostatně a tak to má v podstatě dodnes,že nikdy nezapadne do kolektivu. Má pár pečlivě vybraných přátel a zbytek nepřijme. Ve školce neustálé stížnosti na to,že se nezapojuje a chce si dělat vlastní program. Zlepšilo se to přendáním do speciální školy do tzv. nultého ročníku,kdy konečně mohl psát,počítat a připravovat se na školu. Ve škole neměl problém s učením,ale opět problém s kolektivem a v prvních dvou třídách měl díky nepochopení dvojku ze psaní. Učitelka nedokázala pochopit,že i když doma trénuje jako drak,tak holt s poruchou jemné i hrubé motoriky nebude psát krásně. Tady je jasné moje selhání,že jsem po něm chtěla,aby víc trénoval a tlačila jsem ho k výkonu. Bohužel to škola neocenila a tu dvojku dostal a strašně to obrečel a dlouho cítil jako nespravedlnost. Co se jeho povahy týče,tak je spíš sólový hráč,neúplně dobře zvládá komunikaci s okolím a strašně nesnáší nebo možná spíš neumí přijmout kritiku. Když mu něco nejde,tak to raději nedělá,než by se vystavil tomu,že to nedopadne dobře. Často je mimo duchem - prostě nevnímá a,když byl menší tak ještě běhal jako motomyš a chtěl dělat víc věcí najednou. To už se zlepšilo i když pořád je hodně roztěkanej. Ve škole je pro něj lepší ústní zkoušení,než písemné,protože s poruchou soustředění klesá úměrně k délce jeho testu i pozornost. Když je mozek moc unavený,tak prostě vypne a pak je opravdu lepší nechat ho odpočinout.
Osobně bych řekla,že s věkem se to trochu zlepšilo ne moc,ale jsem ráda za každou změnu k lepšímu.
A co mu zůstalo od malička je to,že má rád pravidelný režim a každé vybočení z normálu špatně nese. Chce svoje rituály a nemá rád žádné změny.