Re: Jo mám...

Jsem na tom stejně. Venku padá sníh, ihned roztaje, je z toho akorát v naší ulici bláto. Nikde ani noha u nás na vesnici a to jsme velký, chybí mi městskej ruch, ještě jsem si na přestěhování nezvykla. Dvě děti, jedno školkový, který teď che chodit po obědě a dcerka třičtvrtě roku. Manža do večera v práci, z toho 2dny se většinou potkáme jen než jdem spát, protože má ještě i jiné aktivity. Těšila jsem se na veselo v domečku s dvouma dětma, ale teď je mi spíš smutno, cítím se sama a že nic nestíhám. Furt někde lítám, vařím, uklízím, peru atd. Obdivuju ty, co při dětech ještě studují a pracujaí. Podle mě to moc bez hlídání nejde, protože je to pak na úkor dětí. Se synem jsem si mateřskou užívala, možná tím, že jsme ještě bydleli v mém rodném městě a teď už bych spíš odpočítávala dny, kdy bude konec a můžu jít někam pracovat. Ale kam? O svou doboru práci jsem přišla kvůli zrušení funkce a ještě mi stát sebere peníze, protože to mám na čtyři roky.