Re: Jak motivujete děti, které nechtějí nic zkoušet?

jani mám doma to stejné v bleděmodrém - nejstarší syn 8 a půl roku, na kole se naučil jezdit letos v létě děsně před mým porodem a jeho osmýma narozeninama, plavat asi v sedmi, ale pořád se bojí, na všechno říká ne a nechci, nejradši je doma.. děti má moc rád.. s těma dovednostma.. když chodil do školy tak až po půl roce co to uměl já doma zjistila, že si umí zapnout bundu.. tož asi tak.. :D

ale je moc hodnej, dost introvertní a do dneška ho víceméně do všeho nutím, ale nutím jen když vím, že by toho litoval a že pak bude spokojenej. Do prkotin nenutím, na ty prdím. Kamarádů má dost, není agresivní, je málo průbojný, hodně čte. Doma je upovídaný, kamarádí se více s holkama, protože nejsou agresivní. Je nadprůměrně inteligetní.

Dcera je jako tvůj mladší - necelé čtyři. Na odrážedle trajdá jak sebevrah od roku a půl, už půlroku mě ukecává o šlapky ke koluodrážedlu, čemuž se bráním , páč má necelcýh 12kg, je to houžvička. brusle zkoušela už v necelých dvou, kolečkové v necelých třech. Do vody skáče po hlavě snad od narození, od dvou a kousek plave jen s plaveckým pásem. Je emotivní - hodně projevuje emoce ať zklamání tak radost, o všem ví půl baráku :D

prostě časem sem se naučila brát je takové jací jsou a někdy si říkám, co je lepší, esi to, že syn je na sebe opatrný a musím ho do všeho nutit, ale zase si nikdy nic hroznýho neudělal, nebo je lepší dcerka, která do všeho de po hlavě, ale taky už měla roztrženou bradu, rozseklý ret, momentálně čerstvě uřízlou špičku prstu - okrajovala mi v neděli brambory a taky už se nám málem utopila..

vlastně pro tebe radu ani nemám, prostě je ber takoví jací sou.. syn tím jak dcerka roste, začal být více soutěživí, což nebýval.. tak třeba i tomu tvému to dojde, ale nedělej to, že mu dávám mladšího za příklad, mimochodem syn taky fázy já sám neměl