Re: Přiznejte barvu - přemýšlíte někdy, jaké by to bylo bez dětí?

No jasně, že ano. Nejsem úplně mateřský typ, nehroutím se z prdíků a nevidím v dětech ty klásňounké, okaté, copaté, milášky. Ale vždy dojdu k tomu, že by mi bez dcery bylo smutno, nemohla bych bez ní být. Je to vymodlená součást mého života a nejvíce mně položí, když mi jednou na to srdce šlápne. A ona šlápne, myslím. Chtěla bych být jako moje maminka, která tím, že nás jakoby od sebe odháněla dosáhla toho, že jsem na ni zcela závislá. Duševně myslím. Jinak jsem se osamostatnila velice brzy díky výchově, ale matka je pro mně skoro svatá(i když mně někdy štve).