Re: Zamlklé těhotenství

Summer, děkuji ti za tvůj příběh. Je to smutné, že je nás tolik, co jsme si tím prošly. Na druhou stranu, ale skoro ze všech příběhů vím, že se mám stále na co těšit. Já už jsem si prošla více bolestným obdobím a tak nějak jsem se naučila některé věci potlačit a nechat v pozadí. Já většinou brečím tajně a o samotě, protože jsou chvíle, kdy se člověk vzpomínkám neubrání a to pak chodím po bytě a mám chuť křičet a házet věcmi a pak se zase nadechnu a pokračuju dál. Je spousta smutných příběhů a uvědomuju si, že jsou na tom lidé někde jinde mnohem a mnohem hůř.