Jsem lakomec

Co se obleceni tyce, nemam problem komukoliv pujcit, i kdyz mam zkusenost, ze moje obnosene veci vypadajici jak nove, se mi vrati seprane, vysisovane, flekate. Kazdy holt pere a udrzuje pradlo jinak. Ale co se tyce vybaveni vetsiho (kocar, postylka, houpacky, lehatka, velke hracky), tak me trapi, ze si o ne jiz nekolikrat rekl zatim bezdetny manzelum bratr. Jsou to veci ze zahranici, my je poridili za daleko mensi sumu, nez stoji u nas a jeste jsou daleko hezci nez se vubec u nas prodavaji, takze se nedivim, ze by je chtel. Ale my je kupovali s umyslem je tady pak prodat a utrzit za ne pekny peniz. Fakt se nam mu je nechce davat zadarmo, sice nabidl nejake penize, kdyz videl, jak jsme "nadseni", ale uz vidim jak kasiruju bratra ze? On dostal vse (bydleni, auto) od rodicu zadarmo, ale my jsme porad v ocich okoli ti, co si na to daleko lehceji nahrabali v zahranici (haha). Nas argument, ze jsme chteli veci prodat a castecne tim zahojit nase vydani za uhradu porodu a lekaru v zahranici nejak nechce slyset. Jak byste postupovali vy?