Re: Těhotenství - pohádka nebo horor?

taky jsem si děti pořídila rozumově (mateřský pud to rozhodně nebyl) - prostě měla jsem správného chlapa, měli jsme kde bydlet, měli jsme rok po svatbě a v práci mě to ukrutně nebavilo. Tož jsme počli Takže jsem se ani tak netěšila na miminko jako na tu pohodu že už nebudu muset do práce ale lepší nějaká motivace než žádná Blbě mi teda bylo, zvracela jsem za pochodu celý den, nicméně - zhubla jsem 10kg a to mě sobecky docela potěšilo (pak jsem 20 nabrala, pravda, ale nějak mi to ani nepřišlo). Ano, přihlásily se moje křečáky, padaly mi vlasy po chomáčích, pleť naštěstí nijak zvlášť nereagovala (akné bylo pořád stejné). Ale byla jsem opečovávaná ze strany partnera i rodiny, jeli jsme na dovolenou, měla jsem takové ty super sebestředné pocity že jsem nejtěhotnější na celém světě HEČ a podobně - hormony dokážou príma věci (fakt jsem si ani nepřipadala tlustá, jen ty fotky mi přišly nějaký zkreslený ). Když to spělo k porodu, byla jsem nervní jak sáňky v létě, napadaly mě myšlenky jako proč nemůžu dítě vyndat třeba uchem, nosní dirkou nebo taknějak.... Porod byl lékařský, s dost lékama, takže si nepamatuju skoro nic. Šestinedělí mazec, mlíko, očistky, vše teklo horem dolem, mimčo brečelo, já zavřená doma a k jídlu suchý housky aby to drobka nenadýmalo.... Myslím že první tři měsíce s miminkem jsem byla slušně mimo. Naštěstí mi to nikdo nepředhazoval, partner i rodina mě podrželi. Miminko též přežilo mou péči

Druhé dítě bylo taktéž rozumové (roste z ní pěkná primadona, což takhle jí pořídit sourzence ať jí moc nenarote hřebínek). Těhotenství šlo snadno - až mě to překvapilo, myslela jsem že "někdy" a ne "hned" protože jsem přeci chtěla ještě nejdřív........ no musela jsem se s tím smířit chvilku. Ale kupodivu žádné zvracení (jen pálení žáhy i po skleničce vody), dostávala jsem svou oblíbenou čokoládovou zmrzku a colu.... ale chtělo se mi pořád spáááááát což s dcerou moc nešlo, taky jsem si jejím nošením x-krát blokla záda....
U porodu se mnou zacházeli jako se zkušenou harcovnicí (jó vy jste druhorodička, takže víte co a jak... nezajímalo je že první porod jsem prožila jakoby "na tripu" takže jsem věděla prd). Ale vyšlo to dobře, a ani to šestinedělí nebyl už takový záběr jako napoprvé (no, i když - zadělala jsem si na zánět prsu, taky príma věc).

Suma sumárum - mému mladšímu je 2,5, a jsem moooooc ráda že už nemáme v plánu žádné další miminko. Ty dvě těhotenství jsem zvládla asi díky hormonům, ale vědomě do dalšího už opravdu nemám ani 1 chuť jít, nejen kvůli dalšímu dítěti jako takovému, ale i kvůli tomu těhotenství. Takže chápu že každý z toho není urvaný radostí, ale když to pojmeš jako "úkol", dá se to vydržet