Re: Jsou dokonalí rodiče opravdu dokonalí?

Tož tak asi - když mám někdy pocit nedokonalosti, tak si vybavím třeba takovéhle perličky supermatek


moje příbuzná, co prý pořád vaří - jednou se přede mnou nekontrolovala a dítěti k obědu nabídla Kostíka - ale jinak nad ní větší hospodyně není, podle jejích řečí tedy - vaří, peče, rochá se v zahrádce


moje známá - mám jí docela ráda, ale některé věci právě podle mě přehání, staršímu dítěti říká pořád - miláčku sem, miláčku tam, jednou jsem jí volala, v telefonu řev jako u paviánů a ona zaječela na děti dost zupáckým stylem - ale venku je to samý miláček a obětavá matka, až mi jí manžel, když se někdy společně potkáme, dává za příklad
totéž - její tchyně - údajně moc nehlídá, víc švagrové - a ejhle, já kolikrát potkám na městě tchyni, jak chudák vleče děti od obou snach - dvě děti ve věku mezi rokem až třemi let...pochopitelně tchyně mě nezná, známé dítě já poznám...ale neříkám známé nic, jen si udělám obrázek - jí chudákovi tchyně moc nehlídá, přestože jí hlídá daleko víc než mě /jen občas o víkendu půl den nebo den, ve všední den nic, žádné vycházky/

takže takhle se prostě zveličuje, někdo se sebe udělá chudáka a obětavce, i kdyby nedělal nic - a takových příkladů bych mohla napsat

s prominutím, kdyby radši tyhle ženské držely kušnu, oni totiž dělají dost medvědí službu těm ostatním, relativně upřímným, co nic nemarkýrují - viz jak píše třeba Valkýra, ve srovnání s těmi, co si honí triko, vypadá ta, co to nedělá, kolikrát jako hotová cuchta a flink