Re: Šesté dítě v rodině, která se nedokáže pořádně postarat ani o ty předcházející

Delší dobu jsem tu nebyla, ale název této části diskuse mě přiměl k tomu, abych nějak reagovala:takže, čekám šesté dítě..starší jsou ve věku 17pryč, 14, 11a1/2, 4 a 2a1/2..první tři mám z prvního manželství, pak jsem s nimi byla tři roky sama rozvedené, pak svatba s mladším bezdětným a teď tzv. druhé kolo...samozřejmě, všechny holky máme u sebe doma..myslím, že nikdo netrpíme chudobou materiální ani duchovní, myslím, že naše děti prožívají normální radosti a starosti jako jejich šŤastnější vrstevníci z tzv."normorodin"(tímto pojmem označuji rodiny 2+2)..Větší holky dělají 8mi letý gympl, všechny mají samé 1, všechny dělají sporty (závodně) a všechny chodily nebo chodí do hudebky na nástroje (housle,flétna, klavír). Povahou je každá dost jiná, společnou mají jen snad zodpovědnost a ctižádostivost..a snad i velkou emotivnost...menší už teď cvičení, plavání, lyžák...vztah velké malé -moc pěkný, velmi citový až mateřský..vztah velké navzájem -normál, takové soutěžení soupeření, při půjčení svetříku jednou ze skříně té druhé "lítají krávy", tak jako mezi jinými pubert.sestrami..vztah ´malých navzájem -normál..venku stojí při sobě, doma normální "ona mě kousla, ona mě škrábla, to je moje hračka"..manžel a já? snad normál: já pracuju externě, z domu píšu občas nějaké odbor publikace, učím 1-2x týdně na VŠ, manžel pracuje, ex manžel platí alimenty..
Myslím, že štěstí či pohoda v rodině není závislá na počtu dětí, i když to materiálního zabezpečení se to může promítat...ano, nelétáme už na Kanáry, ale jezdíme autem 2x vzimě na hory -letos 3x, v létě 2x dovolená, byli jsme v Itálii, ale radš šlapem po Jeseníkách či Krkonoších..
Znám spoustu špatně vychovaných jedináčků, dětí ze dvou, tří čtyř, pěti.šesti i více sourozenců..je to naštelováním vztahu matka-dítě, spokojeností matky se svým životem, spokojeností matky-otce a plno dalšími faktory..
Věřím, že se to špatně chápe plno normomatkám, měla jsem asi zatím asi vždy štěstí, vyšlo mi dětství, vyšla mi studia a sport dohromady, tak trochu mi nevyšlo první manželství -brali jsme se na škole a poznala jsem rozdíl mezi mladíkem studentem a advokátem, který se z něj pak stal:-(..ale i tak, vycházíme s ohledem na tři děti pořád dobře..a pak další štěstí,aniž jsem hledala, vdala jsem se znovu a mám další krásné, chytré děti...tož asi tak...jojojo, někdy toho mám taky dost, ale to vy všechny asi taky, ne?