Re: jak umíte řešit konflikty

Ahoj,

nebojím se ozvat a nebo se spíš pokusit taktně zeptat. Prakticky v cizím prostředí se mi reaguje lépe, když někoho znám déle, řeší se mi takové situace huře a také se snažím dítě na takový zásahy připravovat. Ale třeba dneska jsem byla např. u jedné mojí kamarádky naprosto mimo. Má o rok starší dceru než mám já prvního syna a o rok starší druhou dceru od mého druhého syna. Když se ti starší potkali, jeji holčička se mého staršího syna bála neb byl hlučný. Pravda, on je takový "Pepin" a tak jsem mu vždy často připomínala, že se budeme chovat tiše, aby holčička neplakala. Dnes jsme u nich byli a muj mladší se bál jejich mladší neb na něj vrčela a kamarádka? ...povídá k mému synkovy " Čeho se bojíš, vždyt´ ona si jen hraje?!" Tak ve mě zapracovaly slepičí pudy a svoje kuřátko jsem neopustila ani na záchod když jsem potřebovala. Bylo mi tak líto, že jsem k té kamarádce vyrazila neb mi ráno volala, že má nějaké psychické problémy a potřebuje se vypovídat, poslední dva roky volá jen, když se potřebuje vypovídat. Někdy jsem taková husička, že oberu o náš krásný pohodový slunný den a čas své malé dítě, strávím s ním den zavřená v paneláku, abych odešla s hlavou jako věrtel a ještě klidně přihlížím takovýmhnle "újmám". - tohle je zrovna jeden čerství její hlod co mě dneska zase žere, že jsem jí nedokázala k tomu nic říci. Já teda bych jako nechtěla po rok a pul starém dítěti aby se chovalo ukázkově, ale reagovala bych teda spíš směrem k "agresorovi".