Re: Která lidová pověra praví, že se musí kočárkovat i za hurikánu?

Tak pokud to vezmu dle svých ratolestí, tak syn MUSEL 2x denně ven, jinak to nešlo. Když byl mimino, tak se buď vozil v kočárku a spal, nebo řval (teprve ve 2 měsících jsem objevila dobrodiní šátku, takže se to trošku zlepšilo). Pokud nebyl 2x denně vyvenčený, nejlépe po třech hodinkách, prořval nejen obligátní večer, ale i noc. Což bylo pozdně říjnového miminka fakt lahůdka. Připadala jsem si jak Pony Expres - Ni mráz, ni sníh.... (kroupy, bláto, vytrvalý déšť, zimní bouře) nás nezastaví. Když dorostl batolecího věku (v jeho případě spíš tryskového, žádné batolení se nekonalo, rovnou běhal), pokud nebyl venku 2x denně, byl schopen zbořit náš poctivý socialistický panelák.
A do toho se narodila dcerka, která byla pravý opak. Museli jsme do kočárku přidat matračku, jinak kvílela - bylo to moc tvrdé. I při 20 stupních jsme měli pláštěnku - jak na ni fouklo, kvílela. Když pršelo (na tu pláštěnku, ne na ni), kvílela. Když na ni svítilo sluníčko, kvílela. Její první věty zněly - Pišly maky, tady je prší. Nejdu ven.
Jednou nás chytila bouřka a já měla ještě týden na tapetě - vidíš? zmokly mi vlasy, jsou úplně zmoklý a už nikdy neuschnou.
No a teď to zkombinujte dohromady....

Ale jinak taky myslím, že denní venčení standardních mimin je blud. Zřejmě chtěl někdo naplnit sokolské Tužme se již od nejútlejšího věku. Proč proboha si a dětem dělat násilí?