Re: Umělé oplodnění nebo adopce

Upřímně řečeno jsem to zvažovala a zpočátku jsem nahlížela na obě možnosti jako na rovnocenné. Postupně mi došlo, že mít dítě vlastní má spoustu výhod – pokud to jen trochu lze.
Jedna dcera je převážně po mě (teda hlavně charakterem, zbytek má spíš po mých rodičích) a jsem docela ráda, že dokážu zhruba odhadnout, jak se cítí a jak s ní mám v určitých situacích jednat. Ten pocit bych u adoptovaného dítěte neměla a podle mě stojí za to.
Na druhou stranu, pokud by nebylo možné mít vlastní dítě, tak bych určitě šla do adopce se všemi riziky, výhodami i nevýhodami a nelitovala bych toho.

Kamarádce se stalo přesně to, čeho se obáváš, potratila ve 4 měsíci, navíc mělo její těhotenství naprosto děsivý průběh (nepřetržitě zvracela, potřebovala stálou péči). Půl roku z toho byla úplně vyřízená, v péči psychiatra. Pak zkusila IVF ještě 2x a nevyšlo to. Dnes je v registru žádatelů o adopci a je vnitřně naprosto vyrovnaná. Říká, že zkusila všechno a nešlo to. Kdyby šla rovnou do adopce, říkala by si "co kdyby" a to by ji ničilo celý život.

Prostě bych to v tvém případě zkusila.
Po různých vlastních zkušenostech, zvlášť jestli máš nějaké další problémy, bych směrovala případný IVF pokus na říjen a v létě zvolila klidnější režim, abyses na to připravila, posílila imunitu a byla psychicky v pohodě.