Re: Moje nesnesitelná dcerka

B+2, vidíš sama, že po zlém to moc nefunguje. Ona protestuje, upozorňuje tím na sebe.
naše "mladá" byla taky taková, dodnes je držkatá hrozně, ale daří se mi to udržet v mezích. Zároveň je na nás ale hodně fixovaná, potřebuje neustále pocit bezpečí a lásky.
Já ti radím tohle:

Pokud to jde, začni se s ní víc mazlit, začni jí víc chválit, vyzdvihuj to pozitivní a to negativní ignoruj do té míry, kam se to dá. Samozřejmě když nadává kamarádům či vám a pod., odvedla bych jí do pokoje, klekla si k ní, pevně jí chytila za ruce a s pevným pohledem do očí jí opakovala, nelíbí se mi, co jsi te´d řekla. Mám tě ráda, ale tohle se mi nelíbí, nedělej to. A dál to nechat být. Pokud se bude vztekat, zavřít jí v pokoji a nechat jí. Až přijde, nevracet se k tomu, být na ní milá, všímat si jí. Pokud bude mít potřebu se k tomu sama vracet, mluvit s ní o tom. Na to jsou dobré ty chvilky před spaním, kdy je dítě jaksi naměkko.
Hlavně jí ale ujišťovat, že jí samotnou máš ráda, že jsi s ní ráda. Že jediné, co nemáš ráda, je odmlouvání, sprostá slova apod.
Vydrž to, ona z toho vyroste.