Dobrý večer, nebo spíše ráno všem,
nemůžu spát, zřejmně tu moc lidí v tuto dobu nebude, ale když odpovíte zítra, pozítří budu taky ráda. Potřebuju to ze sebe dostat, tak to píšu sem.
Mám dceru jsou jí dva roky (čerstvě). Od malička má problém s kyčlema. Vrozené vykloubení kyčle. Docela jsme si užily, kdo to zná tak ví o čem mluvím. Malá měla Pavlikovi řemínky, pak následovala trakce, pak zase řemínky. Měla je do osmi měsíců. Na roce jsme byly na kontrole, kde nám doktorka řekla, že nemá dorostlé stříšky a ať přijdeme na dvou letech na kontrolu, že obvykle dorostou a kdyby ne musela by na operaci.
Proč to všechno píšu: Byly jsme teď na té kontrole na dvouch letech a pan doktor u kterého jsme byly, řekl, že sice stříšky má dorostlé, ale že se mu nelíbí hlavice kloubu u jedné nohy.
Řekl, že má podezření na tuto nemoc(morbus perthes). Bude to konzultovat ještě s jiným doktorem. Pan doktor mi vysvětlil o co jde,ale tak nějak mírnější formou (asi mě nechtěl strašit)
Já jsem doma samozřejmě sedla k netu a to co jsem našla, tak mě jímá hrůza.
Myslela jsem si, že nic horšího než trakce v nemocnici, (kde mi leželo dítě 24hodin zavěšené nožičkama nahoru 7týdnů v kuse) už nás nepotká. Už nikdy se nebudu takhle rouhat, protože koukám, že může být i hůř.
Já vím, že jsou i horší nemoci, při kterých děti třeba i umírají, tak mě prosím nekamenujte. Ale znáte to, člověku jde o dítě a já jsem labilnější.
A teď prosím moc moc o rady, od těch co si to prožily. Na jakého doktora se obrátit? Myslím jmenovitě, kdo se na tuto nemoc specialuzuje v ČR? Prosím o Vaše příběhy. Jak staré byly vaše děti, když onemocněly (bylo mi řečeno, že ve dvouch letech to je, jak to napsat nezvyklé, většinou onemocní starší děti). Jak vám nemoc diagnostikovali? Nám pan doktor dělal jen RTG ,zatím, a že se poradí s jiným doktorem. Malou nic nebolí, vlastně se na to přišlo náhodou díky jejímu prvotnímu problému. Omlouvám se, že je to tak dlouhé, ale v podstatě jsem se tu vyplakala, celou dobu u toho brečím. Mám pocit, že co se mi malá narodila, tak jen neustále běháme po ortopediích a nemá to konce. Jsem prostě zoufalá a unavená psychicky, ale nejvíc se strašně bojím o malou.
Děkuju všem, co to dočetli až sem a omlouvám se za chyby.