Pár rozhovorů z posledních dnů u nás doma... aneb nenudíme se
syn J (5 let): V obchodě ukazuje na bábovku v prášku: "Mami, z toho můžeš udělat bábovku." "To nepotřebuju, já umím bábovku sama." "Teta Hanka taky umí bábovku. Ona je taková šikovná zahradnice."
dcera S (13 let): "Mami, můžu si zahrát na počítači?"
já: "No, nejdřív musíš udělat něco pro dobro lidstva (=domácí práce)"
S: otevře dveře na terasu, udělá prstama Véčko a volá pateticky na celé sídliště: "Mííír všeeem!... Hotovo, mami!"
syn E (10 let): "Mami, potřebuju okamžitě něco najít na internetu! Je to otázka života a smrti!"
já: "Hmmm... tak to to s tebou vidím bledě. Co chceš, abychom ti zahráli na pohřbu?"
E (bez váhání): Novosvětskou! A pak tátatadá, tátatadá. (= svatební pochod)"
já: "Hm, dobrý! Tak ale doufám, že mě přežiješ a budeš pohřbívat ty mě."
E (po krátké chvíli přemýšlení): "Já už vim, co ti dám zahrát! Melodii z Indiana Jonese!"
A ještě něco z rodinné kroniky - předvčerejší rozhovor se dcerou S a synem E u večeře...ale nevím, jestli ho oceníte stejně, jako já
E: Víte, co je nejrychlejší dopravní prostředek?
S: No přece Bůh!
já: No... Bůh sám má dopravní prostředek.
S a E: Cožeee?
já: Vy nevíte, jakej?
S a E: Neee.
já: Přece: "vsedl na cheruba a letěl"
S a E: děsný smích
já: No fakt, "vsedl na cheruba a letěl"
S: To je dobrý! To pak říká "Hele, Synu, včera jsem letěl na cherubovi a to byla jízda!" Nebo: "Ty, Mojžíši, co kdybychom si dali závod?"
to už se chechtáme všichni
E: Jasně, pořádaj tam dostihy!