Re: Jak jste zvládly nástup do zaměstnání po MD?

Popraly ... co se týče dětí:
- nejvíc mi bylo líto, že takhle šel do školky dřív mladší, který školku, kolektiv a organizované aktivity nesnáší a naopak tak prakticky nechodila starší, která děti miluje. Zkrátka, že jsem s prckem nemohla být doma.
- co doteď těžce nesu, že když jsou nemocní a to byly kromě cca 10 dní na střídačku celou zimu, nemůžu být s nimi doma. Že to nejsem já, kdo se o ně stará, když je jim špatně. Horečka - šup k babičce - uvidíme se za týden.
- vadí mi, že jsem závislá na babičkách, zatímco na RD jsme na nich byli nezávislí, teď se bez nich nehneme.

Co už se zvládlo:
- koordinace odvádění, vyzvedávání dětí, dokonce mám pocit, že i doma občas něco stihnu a přikázala jsem si každý den na děti opravdu najít čas, kdy mluvím jen s nimi a vnímám co říkají. S delšími dny bych chtěla zvládnout i jít odpoledne ven (v těch půl šesté, když dojdeme domů, to přes zimu nebylo nic moc.
- peru o víkendu, protože v týdnu mi zůstavalo v pračce mokré prádlo 2 dny a moc mu to nesvědčilo :))
- zvykla jsem si, že děti nejsou nadšené a veselé, když pro ně přijdu, co můžu čekat, jdou domů poslední.

Co je prima:
- v práci se nikdo nepere, do nikoho nestrká, omylem ho nekouše, netahají se tu lidi o tužky, nekřičí, neuráží se.
- nikdo nemá hlad soustavně celý den a nikdo po mě žádné jídlo v pětiminutových intervalech nechce.
- chodím ve slušném a čistém oblečení a nemám na sobě záhadné skvrny od jídla, barev atd (já za to nemůžu a já taky ne)
- mám vlastní peníze a vím, že kdyby se něco stalo, tak rodinu uživím a mám z toho pocit klidu