A zase úžasné dny

Vím, že je život jako na houpačce, ale nemělo by těch dobrých dnů být trošku více? Některé z vás víte, s čím se dlouhodobě potýkám... po delší době přišla naštěstí sestra s dobrou zprávou (začátkem roku, ale radost je pořád veliká), že porazila onu zákeřnou škaredou nemoc, která bere spoustě lidem život. Nyní přišla další rána-moje skvělá teta-sestra mého otce, se neprobudila po operaci, je v komatu a vypadá to s ní hodně špatně.
Můj otec, už tak dost starý bručoun a protivný chlap, je ještě více k nevydržení. Teta je stále ve stejném stavu a vůbec to nevypadá dobře.

Někde jsem slyšela, že ted jsou nějaké blbé roky a všichni mají spoustu problémů. Kdy tohle skončí?

Jak ráda bych si sedla s tím, že je vše špatné za náma a byl aspoň na půl roku klid, aby se člověk mohl těšit z maličkostí a užíval si všednosti života...

Omlouvám se, muselo to ven. Chlap je ve škole, děti ve vaně, tak jsem si potřebovala trošku ulevit.