Re: Jak dlouho jste se namlouvali?

No, zkušenosti ve věku já 30 let, on 39 let, oba už leccos za sebou.

že by to mohlo být fajn bylo jasné asi nám oběma, že ani jeden z nás není zadaný - to jsme věděli dost brzo. Znali jsme se pracovně, vykali jsme si - asi 3 měsíce. On mi dělal pracovní laskavosti (v rámci profesní kolegiality). K ničemu víc se neměl. Taky jsem si myslela, že vysílám dost jasné signály , ale oni to tolik nevnímají. Proto jsem mu jednou za jeho pracovní aktivitu nad rámec jeho povinností poděkovala s tím, že když už za to nechce zaplatit (ode mě jako od zákazníka), tak že ho aspoň na revanš pozvu na oběd. S tím souhlasil, ale že zaplatí on. Pak jsem (zase já) musela poslat sms, že to bylo fakt moc příjemné a že mu děkuju za pozvání, ale že jsem pořád jeho dlužníkem. Na to už odpověděl, že nejlépe dluh smažu, když si oběd zopakujeme. No a pak už to šlo dost rychle a teď máme mimčo.

Takže - pozor - nesmělost u starších mužů (myslím tím mimo dospívání) je hlavně na začátku, když si nejsou jistí, že nebudou odmítnutí. Podle mě jsou na to pořád dost citliví, žena musí vždycky víc odmítat chlapské návrhy, tak jí to tolik nepřijde, ale chlapské ego je dost citlivé. Takže bych se nebála udělat ten první krok já jako žena. Tím nemyslím pozvání na rande výslovně takto formulované, ale třeba něco podobného. První oběd, pak večeře a pak už...