Re: Jak vaši muži reagovali na potrat a revizi?

jo, pod tohle bych se podepsala.

jinak k tomu příbuznému jel proto, že si tam den předem zapomněl telefon, takže ho měl ten den půjčený od mojí matky (abychom se mohli vůbec domluvit na odvozu). jsem po potratu, ne po lobotomii, takže je mi jasné, že pro ten telefon jet musel, byť to bylo k tomu příbuznému. to, že jel k tomu příbuznému, má souvislost pouze s tím, když si dám to "voplodňování" do kontextu s tím příbuzným.

některé názory opravdu nechápu, třeba aach je. neměla jsem náhodou ještě jít partnerovi uvařit večeři a vlastně se mu omluvit i za to, že ten den nebyla?

opravdu jsem si dovolila moc. po prvním potratu a narkóze v životě, když mě nechá čekat, ačkoliv jsem ho žádala, aby hned přijel, vyslechnu si hlášky "jestli už jsem teda voplodněná" si dovolím projevit nevoli, tak jsem nazvaná hysterkou, tak zašermuju ovladačem a je dokonáno.

chtěla bych vidět zdejší hrdinky, jak by se chovaly ony, po několika nocích nespání, dvou nech bez jídla a po zákroku. pochybuju, že by se držely toho, co tu píšou a šly by se za svoje chování omlouvat.