Re: Zbytečný-?- strach o dítě

Vůbec si netroufám vyjadřovat se k chování malého vzhledem k jeho "startovnímu" handicapu při narození, na to nemám puvoár.
Ale chování tak, jak popisuješ mi přijde celkem normální reakce mrňouse (netuším, kolik mu je, 3 roky?) na tuhle novou velkou změnu v jeho životě. Nechala bych tomu ještě čas, myslím, že se to srovná.
Z toho cos popsala mi přijde, že ta jeho hlavička to pořád ještě zpracováná (že si prostě myslí své a na své a navíc, jak je to kluk, není schopen tak rychle přepínat a reagovat - to mají všichni chlapi, to je fakt) - no, není divu, je to jen 4 dny, co tam chodí.

Všechno z toho, co popisuješ mi přijde poměrně normální.

Můj synek (upozorňuju, že je to opravdu velký extrovert) šel do školky v čerstvých 3 letech. Je to velice chytrý a šikovný kluk, ale:

- jí tam špatně dosud (a to mu bude zítra 6let), všeobecně špatně jí, ve 3 letech rozhodně sám téměř nejedl

- hrát si začal s kamarády "dohromady" tak počítám kolem 4,5 let - co pozoruju, když jsme na písku - je jedináček, takže byl zvyklý spíš sám, nebo se mnou, ale to je jiné hraní, než s vrstevníky

- ač má chytrou hlavu, fakt chytrou a pamatováka, jména 4 nových dětí ve třídě mi byl schopen vyjmenovat až včera večer - prostě mu nepřipadlo důležité si je pamatovat. Když byl na týden v prázdninové školce, první dny mi vykládal, co tam dělali stylem - "já jsem si hrál maminko s tím chlapečkem co nevím, jak se jmenuje a ještě s tím druhým, co taky nevím, jak se jmenuje a hráli jsme si na..." Když jsem se ho ptala na jména, nevěděl - takže jsem mu polopatě řekla, ať se jim sám představí a zeptá se, jak se jmenují oni .... on to prostě vůbec neměl potřebu řešit...
Povídej si s ním o tom - začni sama, řekni mu (chlapi všeobecně tyhle návody chování někdy fakt potřebují), až mu řekne "ahoj, já jsem Ríša, a jak se jmenuješ ty"...

- Kubča o školce sám od sebe nemluví dodnes - a to tam od začátku chodí rád a má tam velké kamarády - spíš to z něj tak trošku páčím já, páč chci vědět, jak se celý den měl...

Já vím, každé dítě je jiné, píšu Ti to hlavně proto, že mi chování tvého malého nepřijde zas až tak divné, když to srovnám se svým naprosto neřízeně extrovertním a ukecaným synkem...

Jestli ho chceš trošku víc podpořit, za pár týdnů vysleduješ (nebo se zeptej pí uč., když ti to malý neřekne sám), s kým si víc hraje a pokus se spřátelit s jeho rodiči a jen s kluky podnikněte něco společně - to hodně pomáhá.
Držím palce, ať je vše OK