Re: Jak neskončit u Chocholouška při dvou (a více) dětech?

Zuuuzo,
dost jsem otupěla (asi jak to popisuje dryjáda - díky, dryjádo), hodně toho ignoruju a často cíleně nejdu do sporu, prostě když je doma čurbes a já se fakt už nechci s nikým hádat o uklízení, tak řeknu: "Bylo by lepší, kdyby tady bylo uklizeno." A když děti nereagují (často), tak se na to buď vybodnu, nebo to sama uklidím (a nevadí mi, že se na tom nepodílejí, protože jsem to po nich předtím nechtěla). Jo a když jejich spory přesáhnou mou toleranci, sprdnu je všechny najednou a společně a cíleně přerušují hlášení typu: "Ale on si začal..." slovy, že mi je úplnbě jedno, kdo začal, ale teď už je křik příliš velký a ten a ten brečí bolestí. Následně pofoukám zranění a jdu pryč.
Krkavčí, ale zachraňuje mi to zdravý rozum.
Když byly menší, hlídala jsem prťata, aby si fakt navzájem neublížily, třeba tak, že jsem si je brala k sobě do místnosti (beztak se na mě furt věšely i samy od sebe), nebo chodila v přiměřených intervalech kontrolovat.