Díky

Děkuju holky.

Je nás tu víc "postižených"...to je smutné

Včera jsem to synovi řekla, promluvili jsme si. Řekla jsem mu, že moje "maminka" není hodný člověk, že na mě a na mého brášku byla moc zlá. Nechce nás vidět a nechce k nám jezdit. S tou nemocí jsem udělala asi chybu...pořád pak chodil a ptal, co je to za nemoc a jestli se dá vyléčit a jestli se s tím člověk narodí. Detaily jsem nerozebírala, jen jsem mu citlivě vysvětlila, že se snažím, aby u nás doma bylo hezky, čisto, uklizeno a měli jsme se všichni rádi a byli zdraví


Do dneška nepochopím, proč nás nikdo nezachránil. Věděli to všichni, jak to u nás doma chodí. Nepomohla ani škola, ani příbuzní, ani sousedi. Asi se o tom dřív málo mluvilo