Maryl, znám to, taky takhle pracuju, plus mám ještě druhou práci, kdy jsme s chlapem oba několik dní v zahraničí, klidně 2x v měsíci. Přiznám se, že někdy melu z posledního a celé odpoledne prospím v obýváku na gauči, kam jsem si sedla jen ke kávě. Syna mám teda ve 4 třídě, ale je to o tom, že chci mít přehled, co dělají ve škole, má dva časově náročné kroužky, volný den, kdy ho nemusím nikam odvážet je jen středa. Občas se chci také účastnit společné akce třeba ve škole, např. teď před Vánoci toho mají dost a plotna taky není studená. Navařím třeba guláš na tři dny a k tomu třeba rizoto, jeden den jíme to, druhý den to...nějak to zvládáme, ale za pomoci mých prarodičů, jsou v 75ti stále vitální, díky Bohu, moje mamka hlídá často víkendy, protože chodí ještě do práce a ještě dost dlouho bude, ale je úžasná, není jí ani 50 a s vnukem si to užívá. Syn není bio přítelův, ale i jeho rodiče - už v důchodu jsou ochotni kdykoliv pohlídat, ani o to neříkám, takže to je ta obrovská podpora rodiny. Fakt jsem za to vděčná, protože se díky tomu máme dobře, nechci to zakřiknout. Ale fakt se neflákáme.
Já si plánuju dny když jsem doma, dopoledne úklid, vaření, nákupy, odpoledne věnuji rodině, pečení cukroví, tvoření výzdoby...když pracuji, moc toho neudělám, ale mám to tak, že jeden den stihnu třeba něco rychlého uvařit a druhý den udělám prádlo, ale je fakt, že jsem přestala žehlit to, co opravdu není nutné. S naší spotřebou prádla mě to stálo spoustu času. Syn třeba vyluxuje, chlap vynáší koš, pomáhá s vařením atd. Někdy to je náročné a ráda bych dva dny nevylezla z postele, ale znám to, když jsem musela obracet každou korunu, tak jsem ráda za to, jak to je. Občas mám trochu výčitky, že bych chtěla být víc se synem, ale zase plánuji třeba společné akce, kdy s ním strávím celý den společnou zábavou, bazén, kino, ale musím plánovat. A taky mě mrzí, že nemám čas na kamarádky. Tu nejbližší jsem viděla teď po 3 měsících.
Hodně sil, ať to zvládnete