Ahoj holky,
DOJANKO,
s tím uklízením to máš super - a navíc to děláš vlastně "v rodině", když píšeš, že je to ve firmě švagra - to je velká výhoda. No a ta pracovní doba - to je to nejvýhodnější
.
Díky za vysvětlení tvojí "situace"..... Jak jsem psala, prostě ono je to někdy takhle "lepší" - tedy ze svojí vlastní zkušenosti mluvit nemůžu, jenom co jsem slyšela od holek, co nakonec zůstaly s dětmi.....Já jsem celkem šťastně vdaná už 15 let, neříkám - ten můj má taky svoje, že jo..... já nejsem taky ideální, to je jasný...halt musí se to nějak "sladit"
, ale hlavně musejí chtít oba, to je základ.
Ten můj je teda velkej pracant, má zlatý ruce, je vyučený elektrikář, ale na baráku umí kompletně všechno, vždyť se pustil sám do té nástavby na baráku, byla to taky odvaha....nás prostě odradily ty šílené částky, které by si účtovaly stavební firmy, tak si řekl, že když tu zedničinu a vše okolo umí, tak se do toho pustil sám, je kutil - všeuměl
...Jediná nevýhoda, že to trvá dlouho samozřejmě, má jedny ruce, ale když si uvědomím, kolik by za to shrábla nějaká firma, tak bychom byli už dávno předávno bez všech úspor a hypotéku jsme si brát nechtěli.....Halt všechno má svoje pro a proti
Co se týká pomoci okolo kluků - tak ve vyzvedávání ze školky nebo z družiny jsme se vždy střídali, co je potřeba těžšího nakoupit, tak obstará..... Jediné, k čemu se teda moc nestaví, je to, že by se se mnou vystřídal doma, když je Béďa nemocný a musí brát atb. a všelijaké léky - tak to by doma nebyl. Samozřejmě k doktorovi nebo do nemocnice odveze-přiveze, ale doma s nemocným jsem vždy já. Ale je pravda, že jsem zase já klidnější, když je nemocný, mám pod dohledem, kdy má brát ty medicíny a tak......Doma teda taky navařený, uklizený a o kluky postaraný, ale je si toho asi vědom, takže maká na baráku nebo něco kutí
Držím ti palce v tom lednu, aby rozvod proběhl pokud možno bez komplikací, třeba když jste dohodnutí předem, tak se to nebude protahovat.....
To, jak jsem psala, že třeba se ještě objeví nějaký pořádný slušný chlap, který by vás všechny 3 měl rád, to jsem myslela absolutně vážně
. Ve chvíli, kdy to člověk nechce a ani nečeká - tak to je nejlepší příležitost, že osud někoho "přihraje". Mám tuhle zkušenost vlastně s manželem - bylo mi tenkrát 21, byla jsem nešťastně zamilovaná, pak zase odmilovaná apodobně, no jo, prostě ještě mladá naivní holka, byly prázdniny, řekla jsem si, že už žádnýho kluka nechci ani vidět, soustředila jsem se na úplně jiné věci, jela jsem do zahraničí na brigádu atakdále a najednou koncem srpna mi osud "přihrál" manžela, no já jsem ze začátku se vyloženě bránila se zamilovat, abych zas nebyla zklamaná apod....no, a nakonec jsme už tolik let spolu
Dojanko, mně se ráno zdálo, že ten malý má nějak ucpaný nos či co, no celý den jsem myslela, jestli na něho zase něco neleze....no naštěstí teď odpoledne je OK, do školky už jenom zítra, tak doufám, že úspěšně dochodíme zase 1 celý týden. Snad. Počítám týdny, kdy je bez nemocí - už 5. týden je vlastně úplně zdravý, bez rýmy, bez kašle, teplot, bez atb. - no už jenom to je pro nás obrovitánský úspěch a děkuju aspoň za to!!!!!