Re: Citové vydírání - tchyně

Holky děkuju za podporu. Já jsem z toho fakt už na prášky. Fakt mi nechybí málo abych se z toho nezcvokla. Ono se to zdá třeba i jako takový malý trable, kdokoliv jiný má v životě daleko větší bolístky a trápení, ale po tom všem co jsem si za poslední tři roky prošla, tak to je opravdu poslední kapička. Navíc tchyně to všechno ví, čím jsem si prošla, od domácího násilí až po ztrátu domova a střechy nad hlavou... Ale sama mi takhle ubližuje. Nejhorší je že ona je schopná opravdu všeho, když není po jejím, je zle. Jednou jsem se jí postavila když v opilosti nadávala mému manželovi do ču..... a hned jsem byla ta mrcha, která tam nemá co dělat. Pak jí to přešlo, ale tohle opravdu taky bylo moc. A i když je člověk opilý, tak sakra po třech deci vína přeci vím co z pusy vypustím... manža ten je kliďas, ale když se nakrkne, tak to taky stojí za to. Ví, jak jsem ted díky tomu na dně, a jak se děsím té zítřejší návštěvy a jestli zítra tchyně něco zkusí tak já vím že bude zle. Já se už neudržím a něco jí řeknu. Bojím se ale toho, že se manže postaví proti mě. Tak ví jaká máma je ale na synovu mámu se "sahat" nesmí... Holky ona mi jednou řekla že by byla nejraději kdyby se manžel vrátil zpátky k ní, a že si je jistá, že my dva se rozvedeme... Tak je tohle normální??? Takhle se vnoučat nedočká, a upřímně, jestli jsem teď v jiném stavu což asi jsem, uvidím na Vánoce, tak to bude peklo Už teď začíná s tím jak to bude s dítětem. Prý jí ho nechám, a můžu si jít po svém!!!! Prý mě k tomu potřebovat nebude. Tohle pronesla cca 2 měsíce zpět když se zasnila že chce mít vnuka. Vnuka jo, vnučku ne. To je taky docela pro mě k nepochopení. Buď jsem mimo já nebo já nevím