Jakou zvolit svatbu?

Měla jsem vždycky takový sen o tajné svatbě jen mezi dvěma lidmi, oddávajícím a svědky, nějaká romantika nejlépe v přírodě...

Partner mě nedávno požádal o ruku po docela krátké - zhruba roční známosti a přiznám se, že nám oběma už bijí na poplach biologické hodiny a moc si přejeme dítě, tak jsem souhlasila a rozhodli jsme se svatbu neodkládat.

A teď k tomu snu. Tajná svatba by se nám i dost hodila vzhledem k penězům, zařizujeme nové bydlení. Ale to by se vždycky nějak vyřešilo, to v sobě možná jen hledám výmluvy.

Ale moje rodina je stejně celá rozhádaná, já se už roky nebavím ani nevídám se svým otcem, moje babička se zase nebaví s dědou a asi ani nesnesou být v jedné místnosti, prostě atmosféra hrůza. Naši jsou rozvedení, oba mají své nové partnery a ačkoli já mám babičku z otcovy strany velmi ráda, ona se zase nesnese s mojí matkou a takových případů je v naší rodině ještě mnohem víc.

Ale mám dvě malé sestřičky, kterým by určitě bylo moc líto, že nebyly na svatbě své velké sestry a myslím si, že by to bylo moc líto i mojí mamince, jsem její nejstarší dítě, ještě se jí nikdo nevdával ani neženil.
Jinak já mám celkem dost rozvětvenou rodinu a byla jsem na svatbě svým dvěma sestřenicím a jednomu strýci, ale ani s jedním z těchto lidí nemám bůhvíjaký vztah, vídáme se spíš zcela výjimečně.

Co se týká přítelovy rodiny, on je druhý syn, první se jim už oženil. Přítelova švagrová je moje kolegyně v práci, se kterou sice vyjdu bez problémů, ale zároveň je to největší drbna v okolí a moc nestojím o to, aby mi celý život před lidmi vyčítala, že jsem ji nepozvala na svatbu, což je u ní možné. Přítelovy rodiče moc nenavštěvuji, jsou ze zcela jiného těsta než já, jsou to takoví ti zemědělci z vesnice, se kterými nemám vůbec nic společného a odmítám pracovat na poli, pomáhat při zabíjačkách a tak dále, což jim strašně vadí a dávají mi to najevo.

Kamarády máme s přítelem úplně odlišné, ale jeho kamarády mám ráda a on moje taky, tam by problém nebyl, kdyby šli všichni na svatbu, zároveň by jim určitě nevadilo, kdybychom je nepozvali, jsou přeci jen mladší a v naší generaci se na oplácení svatby snad už moc nehraje (pár z nich jsme na svatbě byli).

Přítelovi je to tak nějak jedno, vyjádřil se, že bude mít ráda tichou svatbu bez lidí a že stejně rád pozve třeba celé rozvětvené rodiny, že mu na tom nezáleží, že chce, abych si to rozhodla sama.

A já strašně tápu. Nejjednodušší by opravdu byla ta skromná svatba ve dvou, ale když si tak uvědomím, že by tam nebyla maminka a sestřičky, tak je mi z toho smutno. A pokud bych pozvala jen je, tak zase máma bude chtít přijít s jejím přítelem, se kterým moc nevycházím a když už půjdou sestry, je hloupé nepozvat mého bratra s přítelkyní. A to mi přijde, že už je hloupé nepozvat přítelovy rodiče se sestrou a její rodinou...

No já jen tak přemýšlím, nakonec si to rozhodnu sama, mám ještě dost času, chceme se vzít až v létě. Ale spíš by mě zajímalo, jestli někdo řešil podobnou věc...