Re: Řvete na své děti?

Řvu minimálně. Jsem hodně klidný, fegmatický člověk. Ale jsem taky člověk, který když je na něj vyvíjený byť malý, ale stálý tlak, naráz vybouchne. Pokud nemám kde vypnout(vyspat se, projít se, sednout si do vany...) bouchnu tak, že musím odejít, jinak bych řevem zbořila dům. Zařvu jen jednou, jedno slovo, ale obvykle praskají bubínky. Proto ani děti nebiju, já ve vzteku vstáhnout ruku, tak biju a biju. Tedy jakmile cítím, že bych mohla vybuchnout, zavírám dveře a odcházím. Dělám, že to není, vyjdu z těla a jsem někde jinde. Bouchnu tak jednou za půl roku(kdy se mi nepodaří odejít) a to pak všichni čumí. Nejhorší je, že to na mně není poznat. Furt tiše mluvím a domlouvám, "pusinko, netrhej to, to se nedělá, podívej, zničíš to, nechceš si kreslit jinde a trhat tady toto......" a naráz zařvu DOST! a to se poserou i rybičky. A pak zase půlroku mluvím tiše