Tresty v mateřských školách

Ještě stále necháme ubližovat dětem?
Můj syn chodil od dvou let do soukromého zařízení respektující jeho individualitu a přirozený vývoj. Když mu byli čtyři roky, byl v době, kdy už mohl být přijatý do tradiční státní školy.
První den nedostal najíst, protože jsem jídlo zapomněla objednat, dovolili mu jen koukat, jak obědvají ostatní děti. O pití se bál říct, protože to se nesmí (přihlásit se a něco chtít, to se paní učitelka hned zlobí) pak přišel za mnou s kovovým kroužkem v kapse, našel to v koupelně na umyvadle a raději to schoval, aby se paní učitelka nezlobila. Každý den ve třídě sledovali televizi, paní učitelka jim pouštěla pohádky před vycházkou.
Osud tomu chtěl, že jsem syna dala do jiné školy, také tradiční státní. Bohužel ani v této tradiční škole to není o nic lepší. Na první pohled a první hlubší seznámení se zdálo všechno fajn, měla jsem radost, že syn chodí do třídy k učitelkám, které nejsou zcela zatvrzelé a zkostnatěné ještě stále ve starém režimu…
První co mne překvapilo, bylo, když paní učitelka po mně chtěla, abych synovi přinesla do školky notýsek na zapisování smajlíků a šklebíků – tedy pochval a poznámek… zlálo se mi to na mateřskou školu trochu moc… Pak přišel syn s tím, že když děti říkají ve školce kakánky a čůránky, paní učitelka jim vyplachuje horkou vodou pusu. To jsem tedy z dětského vyprávění pořádně nepochopila, proto následoval dotaz přímo na paní učitelku. Ta mě ujistila, že to není horká voda ale je to voda pálivá, tedy přesně, jde o vodu octovou…. Prý to používali minulý rok na jednoho kloučka a teď už to nefunguje, tou vodou si vypláchne pusu sám a klidně to říká dál.
Moje reakce byla poznámka, že takto si jen snižují přirozenou autoritu učitele… Dnes mi syn při obědě povídá, že poslouchá a dělá, co paní učitelka chce proto, aby nešel na hanbu. Na hanbu se prý chodí do koupelny, kde se zavírají dveře – No ještě jsem tyhle dětské slova nestihla ověřit, nicméně po octové vodě, se bojím, že i tohle bude pravda….
Znám hodně tradičních mateřských škol, kde je motivace dětí podporována bonbony, „zlobení a neposlušnost“ trestáno vysláním na hanbu, děti jsou zesměšňovány před ostatními. Opravdu je potřeba děti takto vychovávat? Mít stále z někoho strach a bezhlavě poslouchat, nebo se stát tím kdo přikazuje. Zdá se mi, že právě taková výchova nejvíce ubližuje. Jsme v demokratické společnosti, proč stále lpíme na výchově autoritativní?
Ponechání dětem volnosti bez výchovy také není ta správná volba. Jak tedy vychovávat děti aby se podpořila jejich zdravá sebedůvěra pro život v demokratické společnosti? Je potřeba v dětech pěstovat slepou poslušnost vůči mocenské autoritě i za předpokladu strachu? Kam to dospěje, až děti vyrostou a budou v pozici moci „oplácet“ čeho se na nich dopustili druzí? Nebo budou stále v podřízené pozici poslouchat, co jim kdo nařizuje?
Ráda přijmu všechny vaše reakce