Re: Vztah týraných žen k otci

Grainne
Doopravdy to není tak, jak si myslíš - a já jsem toho příklad. Jsem sebevědomá, samostatná - celé roky jsem žila v představě, že mě nikdo nemůže ovládnout - trvalo to 30 let.. Konec byl takový (spělo to k němu několik let - velice pozvolně a nenápadně) - že se mi dělalo zle, nespala jsem, domů jsem se vracela se strachem a chtělo se mi umřít. Nechápala jsem to - manžel je přeci "vzorný podnikatel, inteligentní"..
Pak jsem si rozebrala naše manželství píď po pídi jsem zjišťovala, jak fungují manipulativní techniky - vše jsem nalézala doma, kroutila jsem hlavou - když jsem četla literaturu - jak je to stejné v čem žiji a jen jsem nevěřila, že to je nebezpečné.. ale všechno sedělo - a dnes již tomu rozumím mnohem více a chápu více souvislostí. Celé roky jsem si myslela něco jiného, a nechápala jsem jen, proč mije tak zle a proč pro mě skončil život, proč nemohu žít podle sebe atd.
30 let, chápeš? Ten proces, jak na to člověk přichází, v čem žil a proč mu bylo tak zle, tak ten ještě ani zdaleka neskončil - stále objevuji něco, co mě samotnou překvapuje.
V čem vidím paralelu - to je můj život a život tchýně, kde jsem se smávala, že bych nikdy nemohla žít jako ona - dělat všem hloupou pracovitou služku - a já nakonec byla dokonalejší než ona - a bylo by to ještě horší... prostě jedna hrůza na druhou.