Re: Lze léky podpořit chuť k sexu?

Kačko, já Ti rozumím. Já mám třeba velké štěstí v tom, že mě baví věci, které jdou nějakým způsobem skloubit i s dětmi, i v tom, že mám koníčky finančně nenáročné, což je možná náhoda a možná dáno i tím, že jsem vyrostla v chudé rodině. Když se nad tím zamyslím, tak také vidím, že řadu svých koníčků hodně upozaďuji - vlastně ani ne tak kvůli tomu, že by nebylo možné je realizovat, ale protože se mi do nich nechce. Ale když už nejsou optimální podmínky a v tuhle chvíli vlastně ani chuť na to jít každý měsíc do divadla, tak si sednu aspoň k té knížce - někdy to stačí, někdy ne. Když už nemůžeme (a teď stejně ani nechceme) jet na poznávací zájezd do Řecka, tak si aspoň i s těmi dětmi uděláme výlet 20 km za Prahu a v rámci možností si to užijeme. Ale nebudeme tvrdit, že volno a koníčky nemáme a mít nemůžeme.

Ad chlap, který Tě nepodpoří - z vlastní zkušenosti vím, že mateřství dokáže být někdy zatraceně náročné i s mužským, který se sice snaží, ale je okolnostmi nucen trávit hodně času v práci a tráví ho tam víc, než by ho tam třeba trávit chtěl, takže je mi jasné, že s chlapem, který na děti totálně kašle, to musí logicky být ještě mnohem horší.

Ještě dodám, že mi přijde docela absurdní, že když některá matka vylíčí své rodičovství v nejčernějších barvách, tak se jí dostane všeobecného pochopení, ale pokud by tu někdo napsal, jak se jako dítě často trápil pocitem, že je rodičům na obtíž a že by rodičům bez něj bylo líp, protože by si mohli vést radostný život plný sexu a koníčků, a kladl si otázku, proč si ho tedy rodiče pořizovali, když je to s ním akorát permanentní opruz, tak tu dostane vynadáno, že hysterčí, přehání, nemá smysl pro humor a nepochopí nadsázku.