Rodič jako poskytovatel služeb dítěti

Ve včerejší MF jsem četla článek, se kterým docela souhlasím. A téma jsem založila proto, že tu bylo téma o dětských oslavách, tak mi to tak nějak připomnělo.

Jak v podstatě zbytečné aktivity vymýšlíme, které jsem v dětství ani neměli, jak už nevíme, jak bychom uspokojily své děti, co víc bychom jim nabídli.

Článek byl o tom, že zatímco dřív byl rodič primárně ten, kdo vychovává, stanovuje hranice, dnes je spíš ten, kdo neví, co ještě by dítěti nabídnul, aby si ho nějak naklonil.

Rodiče se lámají ve zbytečné křeči, vymýšlejí...

Bylo to nejen o malých dětech, ale článek zabíral i širší časové spektrum, dotýkal se toho, že dřív bylo normálně, že děti byly vnímány od dvaceti přirozeně jako dospělí, že po učňovském oboru nebo maturitě kromě extra chytrých jedinců šli do pracovního procesu.

Dnes jsou děti - produkt téhle výchovy a konzumní doby navýsost spokojené s prostředím, kde jsou chráněné až do třiceti, snaží se období dětství prodloužit stůj co stůj, studují, ač k tomu nemají sklony, vlastně ani je obor nijak extra nebaví, jen ví, že pracovat ještě nechtějí.

Bylo to tam hezky rozebráno a víceméně to bylo o tom, že rodič je vnímán dnešním dítětem jako servisman: ten, kdo odveze na kroužky, kdo obstará oblečení aj i zbytné věci podle představ dítěte. Vlastně ten, kdo slouží.

Dítě je chráněno před povinnostmi, od nejútlejšího věku si radši velká část rodičů způsobí sama sobě trauma v obavě, aby dítě náhodou nemělo "trauma", když ho nějak usměrní, okřiknou. Rodiče se cítí provinilí, nejistí, snaží se se nesmyslně dětem poskytovat i věci, které skutečně nejsou nezbytné. Rodiče to dělají z jakéhosi pocitu povinnosti, aby dítěti dali "nejvíc". Kompenzují si nedostatek času na děti, vlastní chudší dětství a jiné věci.

U dětí se považuje za skvělé, pokud se budou ALESPOń přiměřeně učit, jinak se od nich moc nevyžaduje, to, co bylo obvyklé u naší generace - vodění sourozenců do školy, školky, pomoc v domácnosti, tím je radši příliš "nezatěžujeme".

Vážně hezký článek, samozřejmě nejde brát paušálně, ale z velké části je pravdivý, jak generace nás, v komunismus vychovaných rodičů chce splnit svým dětem doslova vše, co jim vidí na očích. Ale vede to k tomu, že děti vnímají rodiče zcestně navíc se sami do vlastní dospělosti a zodpovědnosti rozhodně nehrnou.