výročí

Tak my měli nedávno 13 let výročí svatby. Já jsem děsná a každej rok to zazdím. Takže i tentokrát.
Manžel šel domů, přes ruku hozenou bundu, potkali jsme se před domem a on se tak divně usmíval. Říkám mu, co se stalo? Prej nic, a furt se směje. Tak já zbystřila a hlavou mi běželo, co všechno se mohlo stát a že má nějakej průšvih. Prej nééé, fakt nic se nestalo, běž domů. Tak já kouknu na tu bundu a dole pod ní vykukovala zelená tráva, ta ozdoba s kytek. tak jsem se plácla do čela a začala se smát. No a pak jsem se teda omluvila a druhý den jsem uvařila oblíbené jídlo aspoň.

Jinak Daroh, jo, jo, ještě že vás tady mám, jinak by ten můj chuděra hubenej zmíral hlady.

Lleničko, já bych taky klidně kojila, co by se do něj vešlo, ale on je snad bezednej. Navíc mě to kojení už moc nejde a Adam je neskutečně žravé mimino. Taky měl ale asi jinou startovací váhu než vy.

No a Vojta má za sebou celý týden školky, tak jsem zvědavá, jestli vydrží ještě aspoň tento.