Re: Troška oživení

Miso, ja moc drzim palce, at se brzy zadari. Taky verim, zes udelala dobre, ze jsi presla do RF. (Teda ja osobni zkusenost nemam, ale v podstate jsem na ne nikdy neslysela nic spatneho). Ono se i rika, ze je dobre po opakovanem neuspechu centrum zmenit, kazde ma trosku jine postupy, kdyby se nam druhy pokus v Heliosu nepovedl, sla bych taky do RF. Cetla jsem, ze jsi ve fazi testovani, tak tfuj tfuj, moc na tebe myslim, at tam jsou //.

Taky, Janulko - ja to taky tak vnimam, ze si pak to dite mozna uzivame trosku intenzivneji nez nekdo, kdo otehotni a ani nevi jak. Nikdy za 13 mesicu jsem se necitila unavena, nevrla, nestastna, fakt nikdy. Jasne, nekdy clovek pada na hubu, ale i nevyspana a vystresovana jsem si vzdycky uvedomovala, jak strasne jsem stastna. Porad se vlastne vznasim na ruzovem oblacku. Za celou tu dobu jsem vlastne nebyla po 8 vecer mimo domov (teda mimo dosah maleho, na vylety pres noc samozrejme jezdime) a vubec mi to nevadi. Nechybi mi cas sama pro sebe, nedavam maleho na hlidani babickam, proste fakt nemam potrebu. Mit dite je proste to nejvetsi dobrodruzstvi. (Ale samozrejme nic proti tomu, kdyz nekdo vyuziva hlidaci babicky, kazda jsme jina, netvrdim, ze to, jak to delam ja je jedina spravna cesta )