Došla jsem k závěru - po několikeré zkušenosti - že člověk nemůže chtít všechno.
Chlap v posteli a nic? Tak rozdělit ložnice
Je takových ženských, které více či méně dobrovolně trpí po svém boku asexuály/homsexuály a jiné ály.
Co je skvělý sex, když nemám na boty pro děti, jelikož můj muž je zneuznaný umělec (patologický lhář a nemakačenko)...
Co je skvělý sex, když můj muž mlátí mě i děti...
Co je skvělý sex, když sdílím 3+1 s manželovou matkou, na níž je chorobně závislý...
Co je skvělý sex, když je můj muž kurevník...
Co je skvělý sex, když můj muž chlastá a zvrací mi 3x týdně v obýváku na koberec...
Co je skvělý sex, když jsem pro svého muže pouze bezduché tělo a nebaví se se mnou...
Co je skvělý sex, když je můj muž macho, který v domácnosti na nic nesáhne a nemá vztah k vlastním dětem...
A tak by se dalo pokračovat donekonečna.
Nikdo z nás nemá doma ideálního chlapa, ale stejně tak žádný z našich chlapů nemá doma ideální ženu.
Takže rada zní, napsat si pro a proti a buď urychleně vycouvat, nebo se s tím smířit (řešit to na 80% nepůjde, když on sám nemá pocit, že je něco špatně) a zvážit do budoucna milence nebo celibát.
Znǎm několik ženských, které žijí spokojeně s asexuálem - milence má snad jedna, a to jen občas, zatímco ostatní si tak nějak zvykly.
Milenec je celkem fajn východislo. Ideálně ženatý s asexuální, fajn dámou.
Zatímco násilníka, manipulátora, žárlivce, nemakačenka, děvkaře atp. nepředěláš, asexuála sice taky ne, nicméně to má jednodušší řešení