Re: Jsou to hormony nebo jsem fakt divná?

Ahoj Moulin,
neboj se, to zvládneš, nejsi divná. Já mám doma 4 měsíčního vzteklouna, který řve neustále. Během šestinedělí jsem se několikrát zhroutila z bezmocnosti, jak furt řval a mě bolelo celé tělo po porodu a vůbec jsem se nehojila a bojovala jsem s kojením, vztekala jsem se, nervovala, říkala, že ho snad vrátím do porodnice a brečela zoufale do polštáře. Naštestí mám manžela, který mě vždycky psychicky podpořil. Ted už malej řve míň a je to tím, že ted už má rozdílný pláč, poznám kdy řve hlady, kdy řve únavou a kdy jen prudí. Když jsem byla vynervovaná on to cítil a brečel ještě víc. Jelikož jsem sama dost velkej neurotik, tak když už toho mám nad hlavu, tak ho položím do postýlky, odejdu do obýváku a snažím se dát do klidu, třeba jen puštěním příjemný hudby nebo počítáním do deseti a pak se k němu vrátím obejmu ho, řeknu že ho miluju a většinou mi pak usne v náručí. Je to boj, ale stojí to za to. Když se na mě po ránu usměje jako na svatý obrázek, jsem štestím bez sebe a dodá mi to energii do dalšího uřvanýho dne. Každý den si musíš říkat, že další den to bude lepší a lepší Můj starší syn byl jako miminko andílek, takže uřvaní miminko mě docela překvapilo, holt temperament po mě .