Re: Ako pomocť synovi?

Já bych ho tak nějak něchala, on to vybojuje sám, každopádně u nás se to dědí, já byla stejná, školku jsem protrpěla, s dětmi jsem si moc nevyhrála, pamatuji se že mne zlobilo, že křičí a rychle běhají , a pak postupně na základce jsem měla kamarádů.. ale už jsem si dokázala vybírat, kdo se ke mne hodil zájmy a temperamentem. Myslím že to bude stejné.
Když jsme dříve chodili na to hřiště, syn se celkem stranil, ale nijak jsem ho nenutila, jen jsem občas utrousila Podívej kluci asi staví z písku hrad, to je príma, nebo Aha támhle si děti udělaly dráhu a závodí...a nic, on jen mrknul, ale bylo vidět, že by taky rád.. no a opravdu se tohle vše zlomilo, postupně, dnes dokonce hry vymýšlí a kluci se přidávají, prostě řekla bych že k tomu nějak dospěl, ale nenásilně.