Vztahy dětí na hřišti a jak řešit problémové situace?

Už se tu podobné věci probíraly asi mockrát, ale já jsem se až dnes sama setkala na hřišti se situací, nad kterou jsem se musela zamyslet a zajímalo by mě, jak by na ni nahlíželi jiní.
Na pískovišti byly jen tři děti, ve věku tak 2,5-3,5 let. Jedna holčička a dva chlapci, holčička se s jedním z chlapců znala, hrála si s ním a když tam přišel ten druhý, vzala ho po hlavě (asi jen rukou, přesně nevím, protože jsem zvedla oči od knížky ve chvíli, kdy kluk začal brečet). Nutno dodat, že chlapec si pouze chtěl na pískovišti hrát s nimi, nebo vedle nich a nijak holčičku nevyprovokoval (asi jen prostě nechtěla, aby se jim tam míchal). Maminka plačícího byla blíž, nicméně maminka holčičky seděla ještě s její babičkou v dohledu a k babičce pouze pronesla: "Ona ho praštila. To je ale potvora." Seděla jsem hned vedle, takže jsem si všimla náznaku pobavení v jejím hlase.
Druhá maminka vzala syna k sobě a začala mu říkat: "Běž za holčičkou a bouchni ji. Běž jí to vrátit." "Běž za ní a bouchni ji." "Běž za tou holčičkou a bouchni ji. Když je tak zlá, tak jí to musíš vrátit. Nesmíš si to nechat líbit." Chlapeček brečel a brečel (snad ani ne že by ho to tak bolelo, ale asi byl trochu vyvedený z míry a neuměl si s tou situací poradit), maminka neustále opakovala, ať jde za holčičkou a bouchne ji.
Trvalo to několik minut, maminka chlapečka opakovala stále dokola, on jen brečel, druhá maminka s babičkou (které musely všechno slyšet) nijak nereagovaly. Holčička nakonec někam odjela na odrážedle a maminka s plačícím chlapečkem pomalu odešly, maminka zjevně na syna naštvaná.

Jak byste v dané situaci reagovaly (v pozici maminky bouchnutého chlapce)?