Syna odvezli akutně do nemocnice

Holky, ženy, maminky a virtuální kamarádky prosím o podporu. Je mi hrozně zle, mám výčitky svědomí a strach, šílený, obrovský, až křečovitý strach.

Rišku jsem dnes brala ze školky po obědě, stěžoval si, že je mu zima, drkotaly mu zuby. Ruce měl ledové, na těle byl fakt horký. Rychle jsem ho převlíkla a šli jsme domů. Hrál si, povídal.
Já debil ho nechala - říkala jsem, že zavolám na rehabky a omluvím nás, on tam chtěl jít, tak jsme šli. Necvičil, jen omluvit. Cestou domů si stěžoval na vítr, chtěla jsem ho vzít, on řekl, že je to kousek, že to zvládne. Doma si lehnul a hned usnul. Spal hodinu a půl. Pak jsem ho slyšela, jak šel čurat, tak jsem šla za ním. Klečela jsem před ním a povídali jsme si, že uvařím čaj a dáme si svačinku.
Najednou převrátil oči a svezl se k zemi. Vůbec nevnímal. Dýchal. Třásla jsem s ním, fackovala jsem ho, Bože, fackovala.. namočila jsem hadru, dala mu na hlavu a volala na 112. Nějaká paní ˇˇCerná se mnou mluvila, aˇˇt ho chladím, aˇˇt jí popisuji,jak vypadá - krásně a modře, že vidí na mapě, kde je sanitka - do toho přišla mamka, poslala jsem ji dolů aby jim otevřela, byli tu za sedm minut.
Dali mu něco proti fibrilní křečím. Stále se třásl, chvíli křeče, chvíli zimnice. Nevnímal pořád, oči otevřené. Zabalili jsme ho do deky a jeli.
Chudák mamka, nervy a nebyl čas něco vysvětlovat, no viděla to sama..
Na příjmu mladá doktorka, otázky dokola, jak dlouho to trvá - nevím, našla jsem v telefonu ten hovor, byla to už hodina a pořád se třásl a nereagoval nevnímal.
Zavolala si konzultaci. Převezli ho na JIP. Doktor si zavolal dalšího konzultanta neurochirga.
|Brali mu lumbál, likvor se tomu říká, asi víte. Výsledky budou až zítra. Dle krve zatím nasadili širokospektr.ATB. Za hodinu teplota klesla z 38,6 na 38,0. Spal, dýchal. Oči zavřené, klidný, bez pohybu, třasu.
Posslali mě domů, na JIP být nemůžu. Doktor by skvělý, působil důvěryhodně, hezky vysvětloval i ty pitomé papíry na vyplnění. Nemůžu dělat nic. Oni můžou. Nevím nakolik se k tomu hodí otazník..
Před 14 dny jsme v lese chytli klíště, oba. Nahlásila jsem to.
Doktor měl snahu vysvětlovat mi, co to může být a že to nevědí, dokud nebudou mít ty testy, jsem rozumná, říkala jsem mzu, aˇˇt nemluví, že to chápu, řeknete mi to pak.
Manžel, ex, přijel na zavolání. Dobře tak, uý kvůli těch papírů.
Patřil tam. zažili jsme si dost, když byl rišánek v inkubátoru. Je to hrdina, bojovník. Ale toto! Neviditelné svinstvo nás porazí a skolí ve vteřině. Teda ještě nevím, jestli je to bakterie, vir, zánět mozkoblan, ta encefal. z klíštěte, prostě nevím. Vím jen, že jsem malá, bezmocná, bezbranná. Bojím se, hrozně moc se bojím....
Pište mi, buˇˇdte na mě hodné a myslete na něj. Moc prosím o kolektivní vzpouru proti těm bestiím.